Přechod hřebene Godeanu
Délka trasy: 56 km (s výstupem na Gugu)
Nejvyšší vrchol: Gugu (2291 m. n. m.)
Start - cíl: Lacul Gura Apelor - Cerna Sat
Počet dní na přechod: 3 (dle způsobu přechodu)
Celkem vystoupáno v. metrů: 2841
Celkem sestoupáno v. metrů: 3430
21. srpna 2018
Hřeben Godeanu jsme prošli společně s hřebenem Retezat (více ZDE). Z Retezatu jsme navázali dlouhým údolím na hřeben Godeanu, který jsme přešli z východu na západ. Obě pohoří zde ale pro přehlednost popisuji jednotlivě. Hřeben jde samozřejmě projít i samostatně, ale doporučuji jej spojit s některým ze sousedících hřebenů, které na sebe hezky navazují. Godeanu je lučnatý a zaoblený hřeben bez ostrých výstupů. Je tu naprosto pusto a prázdno. Oproti Retezatu velký rozdíl. Ve skutečnosti se zde pohybujete výhradně po vrstevnicích. Na vrcholy vás cesta povede velmi zřídka. Což hřeben činí celkem snadným, ale možná občas i nudným. Příroda je tu moc krásná, pokud bych jej ale srovnal s podobným nedalekým pohořím Tarcu, je Godeanu o něco méně zajímavějším. Nám se tu ale stalo mnoho příhod (běh před bouřkou, ukrytí v salaši, ztráta GPS, bloudění a špatné sejití z hřebene apod.) které se nám do paměti navždy zaryly. Určitě stojí za to jej navštívit a právě nejlépe doplnit ještě dalším hřebenem. Ještě zmínka o počasí: Každou chvíli se zde střídá a dokáže být velmi děsivé. Téměř vždy se každý den opakuje stejný scénář - ráno jasno, s přibývající oblačností začne padat mlha, postupně se zatáhne a po odpoledni začne pršet a spustí se bouřka. Celý den vlastně jen utíkáte před bouřkou, což je poměrně stresující.
0. DEN (Lacul Gura Apelor - Refugiul Stănuleți)
[10 km / 3 h chůze i s přestávkami]
Jak jsem již zmínil, hřeben Godeanu jsme prošli společně s hřebenem Retezat, který byl první. Z Retezatu jsme sestoupili k jezeru Lacul Gura Apelor odkud jsme po pěkné rovné cestě pokračovali na východ 10 km až k chatě Refugiul Stănuleți. Po cestě jsme míjeli chatu Cabana Rotunda, která je nyní zavřená, ale k nouzovému přespání lze využít přilehlý přístřešek. V celé dolině je naprosto pusto, nic tu není a pravděpodobně zde nikoho nepotkáte. Přišli jsme k chatě Refugiul Stănuleți, kde jsme přespali. Opravdu krásná vybavená a volně přístupná chata přímo u cesty. Člověk si konečně užije postele. Po cestě nám tradičně pršelo. Když jsme došli navečer do chaty usušili jsme se a uvařili si bramborovou kaši (sušenou) s cibulí a hříbky, které jsme nasbírali při sestupu z hřebene Retezat. Bylo to výborné! Čekali jsme, že nejnáročnější trasu máme za sebou. Výstup následující den byl ale fyzicky velmi náročný.
Jiné přístupy na pohoří jsou obtížné a většinou se na něj chodí z jiného hřebene. O jiných možnostech přístupu na hřeben píšu podrobněji v sekci MAPY (klikni na ikonu mapy nahoře). Hřeben jsme se tak rozhodli projít z východu na západ.
1. DEN (Refugiul Stănuleți - Lacul Scărișoara)
[16 km / 9 h a 30 minut chůze i s přestávkami]
Ráno vstáváme, vaříme kávu, snídani, lepíme puchýře a já ošetřuji všechny úrazy z předchozího hřebene Retezat. V potoce kousek od chaty nabíráme vodu a vyrážíme. Vracíme se zhruba 1,5 km po cestě zpět a odbočujeme na červenou turistickou značku označenou šipkou směr Saua Staluleti. Popadané stromy a cesta vedoucí přes menší potoky nás hodně zmátla a zdržela. Nakonec jsme cestu zase našli (bez GPS bychom asi dlouho hledali). Nejprve cesta pokračuje po mírně stoupajících lesních a lučních cestách. Pak se ale prudce zvedá a my se škrábeme po louce vzhůru. Během výstupu si vaříme polévku, jelikož jsme z nástupu hodně vyčerpaní. Nakonec se nám otevírá krásný výhled na okolní kopce a dojdeme až k sedlu Saua Staluleti. Odtud přecházíme po hřebeni pár kopců, když v tom se mírně po poledni začne zatahovat a padat mlha. Chvíli to vypadá na bouřku a tak se schováváme v mírné prohlubni. Nakonec se asi po hodině počasí umoudřilo a tak pokračujeme dál. Cesta vede víceméně po vrstevnicích.
U vrcholu Galbena začaly padat první kapky. Než jsme stihli vytáhnout pláštěnky, spustil se liják, který čím dál více sílil. Potkáváme ještě jednoho Rumuna, který šel stejným směrem jako my. Moc věcí s sebou neměl, jen pláštěnku. Přidali jsme do kroku. Cílem bylo jezero Lacul Scărișoara, kde jsme chtěli postavit stan. Bylo nám však jasné, že v takovém dešti nemáme šanci postavit suchý stan. Byli jsme promočení na spodní prádlo a za námi je ozývaly hrozivé blesky, které se postupně přibližovaly. Před vrcholem Micusa jsme již viděli v dáli jezero, bylo nám však jasné, že než tam přijdeme, bouřka nás přímo dohoní. Naštěstí jsme z ničeho nic uviděli dole ve svahu salaš. Rozhodli jsme se, že k ní seběhneme. Cizinec se vydal dál a pod úpatím vrcholu Micusa jsme se rozloučili. Kdoví jak dopadl. Během šíleného běhu dolů do salaše jsem si všiml, že se mi z držáku někde odepnula GPS navigace. Blesky kolem nás však nutili běžet k salaši a nevracet se. Salaš byla otevřená a prázdná. Bylo zde místo pro ohniště, stůl, lavice a deska jako postel. Za zvuků hromů a deště bubnujícího do střechy jsme udělali oheň a začali všechno sušit. Mokré byly i spacáky.
Za hodinku déšť ustál a obloha se pročistila. Rozhodl jsem se vydat zpět a zkusit najít GPS. Za západu slunce jsem vyšel na cestu a vrátil se zhruba 3 km po trase. GPS jsem samozřejmě nenašel. Pravděpodobně by ani ten déšť nepřežila. Vracím se zpět na salaš a vaříme jídlo. Všechno nám smrdí od kouře ale je alespoň teplo. Musíme dobře naplánovat další cestu. Bez GPS je to málo značeném pohoří složité. V salaši zůstaneme přes noc.
2. DEN (Lacul Scărișoara - Gugu - boční hřeben)
[20 km / 10 h čisté chůze]
Tentokrát pro změnu prší ráno. Ve střeše jsou díry a občas na nás kape. Kolem 10 hodiny je zase jasno a my můžeme vyrazit. Přicházíme k nedalekému jezeru Lacul Scărișoara, kde jsme měli původně spát. Jdeme po značkách nahoru. Spadla mlha a nevidíme moc daleko, proto jsme přehlédli křižovatku a odbočili na špatnou značku. Naštěstí jsme to zpozorovali brzo. Bez GPS jsme opravdu zoufalí. Bereme si píšťalky a rozdělujeme se. Já jsem na louce narazil po chvíli na rozcestí, pískám smluvený signál a scházíme se u rozcestníku, ze kterého už pokračuje celkem viditelná cesta. V dáli se na různých stranách objevují bouřková mračna a tak pospícháme.
I přes únavu a velmi nehezky vyhlížející počasí jsme se rozhodli, že prostě musíme na nejvyšší vrchol vystoupat. Ten je trochu bokem a proto vyhlížíme rozcestí. To nacházíme pohozené na zemi a tak směr na Gugu jen odhadujeme. V mlze vrchol nejde vidět. Batohy necháváme u rozcestí a do batůžku bereme s sebou jen to nejdůležitější. Cesta na vrchol zabere zhruba něco přes 2 hodiny. Na vrcholu rychle pár fotek a utíkáme zase zpět k batohům. Po dalších 2 hodinách jsme u rozcestí.
Bereme batohy a rychle pokračujeme dál. Vypadá to, že by mohlo každou chvíli zase začít pršet. Během cesty na vrchol Godeanu potkáváme z ničeho nic dvojici Čechů, kteří nám jdou naproti. Předáváme si informace o trase, chvíli si povídáme a každý pokračuje svou cestou. Nevěřili byste, jak dokáže takové setkání v pustině zlepšit náladu.
Cesta kolem vrcholu Godeanu je celkem jasná, následně už ale musíme sejít na boční hřeben a nejsme si jisti, který je ten správný. Bohužel jsme sešli na ten špatný. Správný byl ještě o nějaké 3 km dál. Zmátlo nás, že se na něm nacházela podobná salaš, jako na tom správném. I tak pokračujeme dál s vědomím, že se stejně dolu na cestu nějak dostaneme. Po cestě si umýváme hlavu v potoce a hledáme nějakou cestu. Salaš, ke které jsme došli byla pustá a plná nějakého hmyzu, proto raději stavíme opodál stan. Jdeme spát a ráno nás bude čekat sestup dolů.
3. DEN (boční hřeben - Cerna Sat)
[10 km / 4 h a 30 minut chůze i s přestávkami]
Ráno potkáváme sběrače borůvek. Ptáme se kudy jít do Cerna-Sat. Ukazují dolů a kývají hlavou, že jdeme správně. Tak teda pokračujeme. Cesta nikde nevede a tak jen odhadujeme kudy jít. Po cestě potkáváme vyryté jména a letopočty ve stromech. Nejstarší je z roku 1983. Po chvíli klesání přicházíme na zpevněnou cestu. Serpentinami procházíme kolem krav a potoků až po pár hodinách přicházíme na silnici.
Podle map zde má být silnice 1. třídy, kde jsme chtěli začít stopovat. Místo toho jsme viděli cestu z udusané hlíny, plnou kamení, děr a kaluží, kudy projede tak jedno auto za hodinu. Zrovna jedno jelo opačným směrem. Stopli ho a ptali se na cestu. Ukázal nám na mapách, že jsme zhruba 2 km od Cerna-Sat a tak pěšky pokračujeme dál. Kousek od vesnice je zajímavý přírodní úkaz. Řeka zde vymlela ve skalách cestu a místo vypadá opravdu zajímavě. Únava nám však nedovolila se příliš radovat z místa a tak jsme šli do vesnice. Ona to nebyla ani vesnice, jako spíš osada. Pár polorozbořených baráčků, všude se procházející krávy a prasata. Místo zaseknuté dávno v čase. O nějaké dopravě zde nelze ani přemýšlet. Prý tu moc aut nejezdí a máme jít po cestě do nejbližšího města zhruba 60 km. To není moc optimistická vyhlídka a tak doufáme, že křižovatka, která následuje za 12 km, bude rušnější a něco zde stopneme. Míra zoufalství je na maximu a nevěřím, že se odsud někdy dostaneme. Občas projede nějaké auto plné babiček, které soused veze do města. Po asi 3 hodinách chůze jede kolem odtahové auto. Stopujeme a ono jako zázrakem zastavilo. Mají 2 volné místa a vezmou nás do města Herculane. To bylo ale štěstí!
Ve městě stopujeme. Asi po 15 minutách nám zastavuje milá paní, také turistka. Zavezla nás do Caransebeše. Cestou si vyprávíme o místních horách. Z Caransebeše si bereme taxík do města Lugoj. Pan taxikář se nás snažil oklamat. Cestou zastavil na benzínce a říkal že potřebuje natankovat ať mu zaplatíme předem (o něco víc než jsme si vypočítali že zaplatíme). Po dlouhém dohadování odmítáme. Nakonec je po našem. Bohužel první negativní zkušenost s taxikáři. Jinak jsou zde naprosto výborní a ochotní. Z města Lugoj nám jede Flixbus a aby toho nebylo málo má 2 hodiny zpoždění. Nakonec jsme se dočkali a po dlouhých hodinách jedeme do Brna.
Kvůli mnoha komplikacím a velmi zvláštnímu počasí byl celý výlet Retezat+Godeanu (a především Godeanu), fyzicky a hlavně psychicky velmi náročný výlet. Každopádně z něj máme hromadu zážitků na které se z pohodlí domova dobře vzpomíná a hezky vypráví.
 |
|---|
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
Více o noclezích (chaty, útulny, přístřešky,…), zdrojích pitné vody a mapách týkající se tohoto hřebene najdete kliknutím na příslušnou ikonu v horní části stránky.